Abd al Malik - Le Jeune Noir à l'épée

Rovnováha mezi uměleckou individualitou a potřebou dialogu se projevuje v albu, kde text je hlavním prvkem, obklopeným záměrně minimalistickou produkcí. Na albu Le Jeune Noir à l'épée se Abd al Malik vrací s konceptuálně silným dílem, které vychází z obrazu stejného názvu od Pierra Puvisa de Chavannes a zkoumá identitu skrze perspektivu globalizace. Toto album, vydané společností Gibraltar Records 27. března 2019, se okamžitě odlišuje zvukovou architekturou, která upřednostňuje srozumitelnost textu před jakýmikoli zbytečnými efekty. Devět skladeb tvoří tento poetický příběh, jehož celková délka je poměrně stručná, činí pouze 31 minut a 47 sekund. Od úvodní skladby Prélude - Justice Pour Adama až po závěrečnou skladbu Eux, album vytváří koherentní narativní smyčku, která kontrastuje s předchozími studiovými alby, jako je Scarifications (2015), nebo s těmi, která následovala, jako například Furcy Héritage (2026).

Produkce a mixáž, které upřednostňují srozumitelnost textu.

Síla tohoto projektu spočívá v jeho minimalistickém přístupu. Místo složitých studiových efektů, které by mohly zastínit poselství, zde zvuková úprava působí jako čistý zesilovač slov. Tato záměrná střídmost proměňuje každou skladbu v narativní prvek, umožňující poetickému vyprávění, inspirovanému mistrem 19. století, plně se projevit. I když tato zvuková čistota představuje jednu z neoddiskutovatelných předností alba, usnadňující poslech a meditaci nad tématy, paradoxně se pojí se strukturou, která by mohla usilovat o přísnou stylistickou jednotu. Zařazení velkého množství hostů do takto konceptuálního a krátkého alba teoreticky riskuje, že rozředí jedinečnou zvukovou identitu, kterou projekt zdánlivě usiluje o dosažení, a vytváří napětí mezi čistotou textu a rozmanitostí hlasů.

Rytmická dvojice: Wallen a Matteo Falkone ve skladbě "La Vida Negra".

Právě na skladbě La Vida Negra (Aquarius) se toto napětí rozvíjí do bohaté textury díky společnému působení dvou odlišných zvukových světů. Je zajímavé, že tato spolupráce není náhodná: Matteo Falkone není pro Abd al Malika neznámý, již dříve s ním spolupracoval na skladbách jako Neon (Château rouge, 2010) nebo Tout de noir vêtu a Rain Man (Scarifications, 2015). Zde však jejich spolupráce nabývá jiného rozměru, přičemž se do ní zapojuje hlas Wallena, který již v minulosti ovlivnil společnou tvorbu obou umělců na skladbách Adam et Eve (Gibraltar, 2006) nebo Paris mais… (Dante, 2008), čímž vzniká hustý a kontrastní vokální celek.

Neobvyklý orchestrální vklad Gerarda Jouannesta na skladbě "Strasbourg"

Zatímco spolupráce s Wallenem ukotvuje album v ustálené hip-hopové tradici, zásah Gerarda Jouannesta na skladbě Strasbourg představuje radikálnější odklon.

Závěr: Různorodost světů, která je udržována střídmou produkcí.

Celkové hodnocení alba Le Jeune Noir à l'épée je smíšené, ale přesto chvályhodné. Úspěch spočívá v schopnosti minimalistické produkce obsáhnout tak širokou škálu žánrů, od rapu po klasickou hudbu, aniž by projekt zatěžovala, a to navzdory jeho relativně krátké délce. Abd al Malik zde dokázal splnit obtížný úkol: udržet silnou konceptuální jednotu kolem tématu identity a historie umění, a zároveň otevřít cestu pro různé spolupráce, které obohacují celkový dojem. Je to album, kde každý host, ať už je to Wallen nebo Gérard Jouannest, slouží textu spíše než samotnému výkonu, čímž respektuje omezení krátkého a hutného projektu, který navazuje na Furcy Héritage s jasně vyjádřenou zralostí.

Technické údaje

- Datum vydání: 27. března 2019 - Vydavatelství: Gibraltar Records - Počet skladeb: 9 (31 minut 47 sekund) - Úvodní/závěrečná skladba: Prélude - Justice Pour Adama / Eux - Hosté: Matteo Falkone, Wallen, Gérard Jouannest - Předchozí album: Scarifications (2015)