Black M - Éternel insatisfait

Věčný nespokojenec: když produktivní fragmentace zpochybňuje celistvost alba

Album se prezentuje jako logické pokračování alba Les Yeux plus gros que le monde (2014), ale odmítá se omezovat na jeden konkrétní styl. Album Éternel Insatisfait, vydané 28. října 2016 vydavatelstvím Wati-B, nabízí dvacet skladeb, které dohromady trvají hodinu a čtrnáct minut, a každá spolupráce funguje jako otevřené dveře do jiné hudební scény. Otázka, která pronásleduje posluchače, je otázka soudržnosti: jak může být album rozpoznatelné, když jeho produkce je svěřena tolika různým lidem?

Renaud Rebillaud v čele

Renaud Rebillaud je zodpovědný za téměř celou produkci a slouží jako zvuková nit, která spojuje skladby 1 až 5. Album se tak zakotvuje v klasickém francouzském městském rapu. Je suis chez moi (skladba 1) otevírá album s vědomou jednoduchostí: decentní beat, klidný hlas, bez zbytečných ozdob. Následující skladba, #Askip, potvrzuje tento minimalistický přístup, než se produkce začne rozvíjet.

MHD ve skladbě A l'ouest.

Album získává mezinárodní rozměr díky skladbě A l’ouest (stopa 3). MHD zde hostuje a přináší jemný, melodický pop-rap, který okamžitě kontrastuje s předchozími skladbami. Toto vystoupení značí přechod od lokálního rapu k projektu, který má oslovit posluchače i mimo hranice Francie. Hlas MHD se organicky vkládá do městského zvuku, aniž by ho narušoval, a vytváří napětí mezi intimností a celosvětovou ambicí, které definuje celkový charakter alba.

Soprano o skladbě Frérot

Skladba Frérot (stopa 7) oživuje historické kořeny francouzského rapu. Soprano se vrací s vokálem, který okamžitě rezonuje s odkazem Black M. Jeho flow a výslovnost zakotvují skladbu v nadčasové tradici, jako by si album kladlo za cíl propojit různé generace francouzského rapu v jedné skladbě.

Zaho o skladbě Parle-moi

Parle-moi (stopa 10) představuje Zaho. Její jemný, melodický hlas vytváří intimní atmosféru, která kontrastuje s energičtějšími skladbami, které ji obklopují. Tato skladba funguje jako introspektivní odbočka v rámci alba, které je často zaměřeno ven, a připomíná, že Éternel Insatisfait není pouze projektem pro celosvětové uznání, ale také prostorem pro osobní reflexi.

Skladba 14, Tout ce qu’il faut, ztělesňuje tuto kolektivní dynamiku. Trio složené z Gradura, Alonza a Abou Debeing vytváří oslnivou energii, která je typická pro francouzský rap z let 2010. Jejich společný flow dává skladbě narativní hloubku, která přesahuje pouhé sčítání hlasů: je to skladba, ve které se album definuje jako prostor pro výměnu, kde každý umělec přináší svou vlastní barvu, aniž by ostatní vymazal. Nicméně, právě ve skladbě Comme moi (složka 16) ambice mezinárodní spolupráce dosahuje svého vrcholu. Shakira se zde objevuje jako host, přináší latinské a popové prvky, které výrazně přesahují rámec francouzského rapu. Tato spolupráce proměňuje skladbu v most mezi dvěma odlišnými hudebními scénami a potvrzuje, že se album snaží být víc než jen lokální produkcí.

Éternel Insatisfait se ukazuje jako fragmentovaná zvuková zkušenost, kde kolaborativní produkce vytváří heterogenní hudební prostředí. Každá spolupráce funguje jako samostatná kapitola celkové cesty, ale tato rozmanitost stylů může někdy rozmělnit zvukovou identitu projektu. Napětí mezi pařížským kořenem a celosvětovou otevřeností zůstává ústředním motivem alba: právě to dává sílu skladbě Éternel Insatisfait, ale také to představuje její hlavní strukturální slabinu.

Technické údaje

- Datum vydání: 28. října 2016 - Vydavatelství: Wati-B - Počet skladeb: 20 (1 hodina 14 minut) - Úvodní/závěrečné skladby: Je suis chez moi / Je suis chez moi - African Remix - Hostující umělci: MHD, Soprano, Zaho, Gradur, Alonzo, Abou Debeing, Shakira, Amadou & Mariam, Manu Dibango