Booba - Nero Nemesis

Album, který má ambice trvat, i když se o něm nemluví.

Francouzský rap v roce 2015 je bojiště. Mezi starými hvězdami a nováčky se odehrává hra aliancí a provokací, která se stala normou. V tomto kontextu Booba vydal album Nero Nemesis 4. prosince 2015, necelý rok po svém předchozím albu D.U.C.. Toto dílo není jen návrat umělce k jeho obvyklému stylu, ale také odpověď na rostoucí sílu jeho konkurentů. Album se vyznačuje spolupracemi, které vyvažují jeho typický styl s rozmanitějšími prvky.

Strategie konfrontace v době rivalit.

Vydání alba Nero Nemesis se odehrává v období intenzivní konkurence ve francouzském rapu. Booba, který si již vybudoval své postavení díky síle svých textů a schopnosti se neustále vyvíjet, se nechtěl stáhnout do pozadí. Album je vnímáno jako tichá výzva: nevyjadřuje se přímo, ale pevně stojí na svém místě, v prostoru, který mu byl přidělen. Je to způsob, jak reagovat na tuto konkurenci, aniž by se zapojoval do slovních potyček.

Spolupráce, které vyvažují energii jeho stylu.

I když Nero Nemesis není plný výrazných hostů, ti, kteří se na projektu podílejí, mu dodávají další rozměr. Benash a Siboy, v písni „Zer“, přinášejí kontrast k hlasu Booby; jejich rychlejší a dynamičtější styl se prolíná s jeho těžkým a klidným flow. Jejich přítomnost neslouží pouze ke změně zvuků, ale také k vytvoření napětí mezi tradičním rapem a jeho novými vlivy. V písni „Validée“ Benash přináší vokální rovnováhu, která umožňuje Boobovi zůstat ve své komfortní zóně a zároveň přidává špetku originality. Píseň „U2K“ představuje twinsmatic, jehož rychlejší a přímočařejší styl kontrastuje s hustotou Boobova flow. Je to výměna, která se neodehrává bez napětí: rýmy se střídají, ale energie zůstává nezměněna. Nakonec, v písni „Pinocchio“, Damso a Gato přinášejí projektu mezinárodní rozměr. Jejich přítomnost není jen otázkou stylu, ale také způsobem, jak odrážet dynamicky se rozvíjející francouzskou rapovou scénu. Tyto spolupráce nejsou pouhými doplňky; integrují se do alba jako dialog mezi minulostí a současností.

Produkce, která se řadí do období přechodu.

I když nejsou uvedena jména všech producentů, kvalita produkce se zdá být silnou stránkou tohoto projektu. Skladby jako „Attila“, „Génération Assassin“ nebo „4G“ ukazují zvládnutí rytmu, které zůstává konstantní, i když zvukový styl není revoluční. Je to soustředěná produkce, která se nesnaží vyniknout inovacemi, ale spíše zůstává v komfortní zóně umělce, který je již dobře etablovaný. Skladby jako „Pinocchio“ ukazují, že Booba se nevzdal svého pomalejšího a introspektivnějšího rapového stylu, i když dokázal do některých skladeb začlenit dynamičtější prvky. Album si neklade za cíl návrat k úplnému začátku; je to přirozené pokračování kariéry, která se vždy dokázala přizpůsobit vývoji tohoto žánru.

Album, které mluví, aniž by bylo slyšet

Nero Nemesis není album, které by znamenalo zásadní změnu, ale projekt, který ztělesňuje rovnováhu mezi stálostí a adaptací. Booba se nesnaží vyniknout provokacemi nebo masivními spolupracemi; vyjadřuje se v tichu, v prostoru, který mu byl ponechán. Pečlivě vybrané spolupráce a rytmus, který zůstává v centru díla – to vše dělá z tohoto alba nenápadnou, ale solidní referenci. Značí důležitý krok v jeho kariéře, aniž by o tom bylo příliš slyšet, v kontextu, kdy se francouzský rap nachází v plné proměně.