De La Soul - The Grind Date

V roce 2004 se skupina De La Soul odklonila od zvyku, který definoval jejich identitu od začátku jejich kariéry: album neobsahuje žádné komické vsuvky ani žádné narativní vtipy. Tímto radikálním odstraněním "plnícího" materiálu se sedmé studiové album skupiny stává kompaktnějším dílem, kde všech 52 minut a 40 sekund je plně věnováno rapu a produkci. Po albu AOI: Bionix (2001) tato stručnější přístup představuje posun k samostatné tvorbě, přičemž album bylo původně plánováno jako poslední díl trilogie Art Official Intelligence, než se skupina rozhodla jej dokončit samostatně.

Přímý vstup do tématu s písní „The Future“

Úvodní skladba „The Future“ okamžitě nastavuje novou atmosféru. Předchází jí pouze krátká hudební předhra a opouští divadelní prvky, které byly charakteristické pro předchozí alba, a rovnou se vrhá do samotné hudby. Toto strukturální rozhodnutí je v souladu s uměleckým směrem, který je popisován jako rychlejší a minimalističtější než u předchozích alb. V této skladbě, kterou produkoval Supa Dave West, trio projevuje snahu o jasnou rytmiku, která prostupuje celým albem. Absence jakýchkoli instrumentálních vsuvek, což kritici označují jako jeden z hlavních odlišovacích prvků, umožňuje každé skladbě "dýchat" a zachovává její působivost. Tato formální disciplína vytváří prostředí, ve kterém se slova a rytmy střetávají s obnovenou intenzitou, daleko od odboček, které mohly být obsaženy v předchozích albech.

Rytmická struktura od Supa Dave Westa

I když je produkce různorodá, zásluhu na struktuře celého alba má Supa Dave West, který se podílel na pěti skladbách. Jeho přístup přináší dynamičtější a čistší zvuk, což odpovídá snaze skupiny o zjednodušení jejich tvorby. Tato rytmická základna vytváří ideální prostředí pro hlasy členů tria, kteří mohou v ní plně rozvinout svůj styl s větší přesností. Tato spolupráce, která se již objevila na albech trilogie AOI, zde nachází výraznější formu. Produkce se nesnaží zvuk přeplnit, ale spíše podtrhnout surovou energii rapu, čímž vytváří rovnováhu, kde každý zvukový prvek má přesnou funkci v celkové struktuře skladeb.

Technická spolupráce s MF DOOM a Jake One

Skladba „Rock Co.Kane Flow“ ztělesňuje tuto snahu o technickou dokonalost. Skladba, kterou produkoval Jake One, představuje spolupráci s MF DOOM, která je oceňována pro kvalitu jeho textů. Posdnuos zde reaguje na některé trendy v hip-hopu té doby pomocí veršů, které zdůrazňují preciznost jejich tvůrčího procesu. Tato skladba dokonale ilustruje schopnost La Soul přilákat významné talenty a zároveň si udržet stylistickou soudržnost. Tato spolupráce také pomohla upoutat pozornost na práci producenta Jake One, který byl v té době méně známý široké veřejnosti, a ukazuje, že hodnota tohoto alba spočívá v přesných interakcích mezi umělci a producenty, a ne v pouhých efektních prvcích.

Různorodost producentů: J Dilla, Madlib a 9th Wonder

Kromě práce Supa Dave Westa, album těží z pestré škály producentů, která obohacuje jeho zvukový rozsah, aniž by zatěžovala celkový dojem. „Verbal Clap“ je svěřeno do rukou J Dilly, jehož cit pro rytmus přináší výraznou texturu druhé skladbě. Tato rozmanitost umožňuje skupině De La Soul prozkoumat různé aspekty hip-hopové hudby a zároveň zůstat věrná své kolektivní identitě. Každý producent přináší svůj vlastní styl, čímž vytváří zvukový dialog, který odráží uměleckou zralost skupiny a její schopnost obklopit se významnými osobnostmi z undergroundu i mainstreamu.

Hostující vokály jako zdroj energie.

Osm z třinácti skladeb obsahuje spolupráce s dalšími umělci, což svědčí o snaze o otevřenost, přičemž skupina si stále udržuje kontrolu nad hlavním poselstvím. „Much More“ obsahuje spolupráci s Yummy Bingham, což je pokračování jejich předchozích interakcí. „It's Like That“ využívá hlas Carla Thomase, který skladbě dodává odlišnou melodickou dimenzi. „He Comes“ představuje Ghostface Killah, jehož charakteristický rapový styl posiluje energii skladby. „Days of Our Lives“ spojuje skupinu s Commonem, umělcem, který se již objevil na albu Stakes Is High (1996), což zdůrazňuje hloubku uměleckých vazeb mezi těmito dvěma osobnostmi amerického hip-hopu. Nakonec „Come On Down“ představuje Flavor Flava, zatímco „No“ a „Shoomp - feat. Sean Paul“ zahrnují Butta Verses a Seana Paula, kteří tak doplňují tuto rozmanitou skupinu hostů. Kritika přivítala album The Grind Date s velkým zájmem, zejména díky jeho více soustředěné umělecké vizi. Na Metacritic album získalo průměrné hodnocení 80 % na základě dvaceti jednoho recenzí, což ho řadí do kategorie obecně pozitivních recenzí. Publikace jako Pitchfork ocenily schopnost skupiny sestavit tým talentovaných producentů, aniž by to vedlo k jakýmkoli stylistickým rozporům. Nicméně, některé hlasy poukázaly na nedostatek originality nebo překvapení v celkovém dojmu, přičemž někteří recenzenti se domnívali, že styl mohl být v některých skladbách příliš konvenční. Tato nuancovaná reakce odráží vnitřní napětí tohoto alba: je to velmi technicky zvládnutá a produkčně kvalitní deska od významných osobností hip-hopu, ale vyniká spíše potvrzením již zavedené identity než radikální změnou. The Grind Date představuje významný krok v diskografii La Soul, umístěný mezi alby AOI: Bionix (2001) a návrat skupiny s and the Anonymous Nobody… (2016). Skupina se v tomto albu zaměřila na rytmickou strukturu a texty a odstranila vedlejší prvky, čímž vytvořila dílo, které zdůrazňuje jejich schopnost vyvíjet se a zároveň zůstat věrná svým základům. Rozmanitost producentů a kvalita spoluprací svědčí o době, kdy americký hip-hop umožňoval takové bohaté a různorodé kreativní setkání.

Technické údaje

- Datum vydání: 0. prosince 2004 - Vydavatelství: Sanctuary Records, BMG - Počet skladeb: 13 (52 minut 40 sekund) - Katalogové čísla: The Future / Shoomp - feat. Sean Paul - Hosté: Yummy Bingham, Carl Thomas, Ghostface Killah, Common, Flavor Flav, Butta Verses, MF DOOM, Sean Paul