Demi Portion - 2 chez moi

Otázka, kterou 2 chez moi klade svému posluchači, je na první pohled jednoduchá: jak udržet absolutní intimitu v prostředí, kde vnější hlasy mají větší váhu, než by se mohlo zdát? Toto, druhé studiové album skupiny Demi Portion, vydané 20. ledna 2017 pod značkou Musicast, se odlišuje od běžných postupů francouzského rapu tím, že upřednostňuje uzavřenou narativní strukturu namísto shlukování různých hostů. S 18 skladbami trvajícími 54 minut a 11 sekund se toto dílo prezentuje jako kompaktní celek, kde každá skladba zdánlivě slouží přesnému dramaturgickému účelu, ještě než se začne zkoumat otázka rytmu nebo technické produkce.

Mezi Dragon Rashem a superhrdiny: fáze konsolidace

Toto album, které následuje Dragon Rash (2015) a předchází Super héros (2018), se řadí do diskografické dráhy, která sahá až k Artisan du bic (2011), Les Histoires (2013) a Petit bonhomme (2013). Album bylo připraveno vydáním první ukázky „Demi Pablo“ 29. října 2016, která naznačovala umělecké zaměření, které upřednostňuje vnitřní soudržnost před vnějším rozšiřováním. Na rozdíl od jiných vydání té doby, která se spoléhala na mediální viditelnost prostřednictvím mnoha spoluprací, 2 chez moi volí střídmost: pouze pět skladeb obsahuje hosty, zatímco zbývajících třináct je sólových. Tato úspornost v používání hlasů nutí posluchače soustředit se na narativní strukturu samotného alba.

Od „Souvenir“ po „Une fin heureuse“: dramaturgický rámec 54 minut

Úvodní skladba, nazvaná „Souvenir“, okamžitě vytváří introspektivní atmosféru, která kontrastuje s závěrem, „Une fin heureuse“. Tato kombinace naznačuje jasný záměr strukturovat poslech jako lineární příběh, spíše než jako sbírku nezávislých skladeb. V žánru, kde jsou alba často vnímána jako seznam potenciálních singlů, skupina Demi Portion zde prosazuje dramaturgickou logiku, která prostupuje celých 54 minut bez přerušení. Skladby „Mon dico IV“ (pátá skladba) a „Autopsie“ (třináctá skladba) se do tohoto toku organicky vkládají, čímž posilují dojem audio divadelní hry, kde každá fráze má stejnou váhu jako rytmus.

Pět skladeb, pět vnějších hlasů: paleta vztahů.

Pět hostujících umělců není zařazeno náhodně, ale zdá se, že cílí na specifické vokální styly, aby obohatily základní poselství. Na skladbě „Pardonner“ (stopa 4) Kery James přináší vnější perspektivu, která kontrastuje s intimností skladby a přidává širší rozměr osobní reflexi od Demi Portion. Nejde jen o pouhé přidání hlasu: je to změna narativního rozsahu, která rozšiřuje sémantický význam skladby. Přesnost této spolupráce spočívá v jejím umístění v albu: na čtvrté pozici, předtím, než se zvyšuje intenzita, slouží jako most mezi počáteční introspekcí a pozdějšími vývoji.

Oxmo, Sprinter a Monotof: pokračování historické sítě.

Na skladbě „Magnifique“ (stopa 7) se Oxmo Puccino setkává s Demi Portion, což je dynamika, která již byla zavedena během jejich spolupráce na skladbě „Une chaise pour deux“ (Dragon Rash, 2015). Toto opakování není náhodné: odráží vzájemnou důvěru a vokální harmonii, která byla dříve otestována. Stejně tak na skladbě č. 10, „Besoin d'air“, se objevují Sprinter a Monotof, dva umělci, se kterými Demi Portion již dříve spolupracoval na několika předchozích skladbách, konkrétně na „Lyrics sur mesure(s)“ (Petit bonhomme, 2013), „Ils voudront savoir“ (Petit bonhomme, 2013) a „Encore“ (Les Histoires, 2013). Tato kontinuita vztahů ukotvuje album v síti historických spoluprací, kde vnější hlasy nejsou překvapením, ale přirozeným pokračováním sólové tvorby. Přítomnost Sprintera, který se již objevil na skladbě „Toujours ensemble“ (Artisan du bic, 2011), ilustruje hloubku časového rozměru těchto uměleckých aliancí.

„Planète Rash“: kolektivní dílo deseti hlasů.

Vrchol společné tvorby představuje skladba č. 14, „Planète Rash“, na které se podílejí Scylla, Davodka, Youssef Swatt's, Sprinter, Jeff Le Nerf, Swift Guad, JP Manova, Hexaler, Monotof a Dooz Kawa. Tato spolupráce deseti interpretů na jedné skladbě představuje zásadní odklon od střídmějšího přístupu u ostatních spoluprací. Už se nejedná jen o jednoduché vokální doplnění, ale o kolektivní akt, který rozmazává hranice mezi jednotlivcem a skupinou, a možná tak připomíná kolektivní kořeny skupiny Demi Portion v projektu Unité 2 Feu. Přítomnost Scylla, jejíž první zdokumentovaná spolupráce s Demi Portion pochází ze skladby „Gorilles“ (La bonne école, 2020), představuje zde novou osobnost, která obohacuje celkový zvuk skladby, aniž by narušila její jednotu. Stejně tak Furax Barbarossa, který se objevil na skladbě č. 12 „Un jour viendra“, s Demi Portion předtím nespolupracoval; jejich budoucí spolupráce na skladbách „La Lettre“ (La bonne école, 2020) a „Mémoire“ (Poids plume, 2023) potvrdí správnost tohoto počátečního rozhodnutí.

Tato odkazovaná skladba pevně zakotvuje umělce v diskografické paměti a zároveň slouží jako spojovací článek pro deset hostů, kteří se na ní podílejí. Stejně tak přítomnost Furaxe Barbarossy na skladbě „Un jour viendra“ (stopa 12) představuje první zdokumentovanou spolupráci mezi těmito dvěma rappery v daném bodě jejich kariéry. Tato neobvyklá aliance, která nastala v době vydání alba, předchází jejich budoucím významným spolupracím, zejména na skladbách „La Lettre“ (La bonne école, 2020) a „Mémoire“ (Poids plume, 2023), čímž potvrzuje, že 2 chez moi sloužil jako počátek trvalého uměleckého vztahu. Díky začlenění těchto osobností do striktně chronologického rámce album odhaluje strategii výběru hostů, která upřednostňuje objevování nových hlasů a zároveň posiluje historické vazby s Oxmo Puccinem, Sprinterem a Monotofem, což dokazují jejich předchozí spolupráce na albech Artisan du bic (2011), Les Histoires (2013) a Petit bonhomme (2013), které svědčí o jejich stálé loajalitě. Tato dualita mezi novostí a opakováním formuje vokální paletu díla a nabízí poslech, který osciluje mezi kolektivní pamětí a individuální explorací, aniž by narušoval narativní soudržnost, kterou vytvářejí skladby „Souvenir“ a „Une fin heureuse“. 2 chez moi se nesnaží o technické inovace ani o okázalost díky množství spoluprací. Spíše nabízí přesný portrét umělce, který si upevňuje svou pozici mezi dvěma epochami své kariéry. Omezením počtu hostů na pět skladeb a strukturováním alba kolem jasně definovaného začátku a konce, Demi Portion nabízí soudržné album, kde každý prvek slouží celkovému účelu. Není to album, které křičí; spíše šeptá, a možná právě v tom je jeho největší odvaha.

Technické údaje

- Datum vydání: 20. ledna 2017 - Vydavatelství: Musicast - Počet skladeb: 18 (54 minut 11 sekund) - Katalogové čísla: Souvenir / Une fin heureuse - Hosté: Kery James, Oxmo Puccino, Sprinter, Monotof, Furax Barbarossa, Scylla, Davodka, Youssef Swatt's, Jeff Le Nerf, Swift Guad, JP Manova, Hexaler… - Předchozí album: Dragon Rash (2015)