Demi Portion - Artisan du bic

Když rapper nazve své album Artisan du Bic, neslibuje dokonalost hotového produktu, ale spíše sílu a energii, kterou vkládá do své práce. Album se skládá z 15 skladeb a má celkovou délku 51 minut a 21 sekund. Výrazným rysem tohoto díla je radikální přístup k produkci, kdy se tvorba rozděluje mezi osm různých osob, což vytváří působivý kontrast s třemi skladbami, které zůstávají v jakémsi zvukové mlze. Právě v tomto spočívá celá napětí tohoto alba: jak udržet narativní soudržnost, když se zdá, že každá skladba je vytvořena jiným člověkem?

Osm lidí pro patnáct skladeb

Produkční mapa alba Artisan du Bic vytváří pestrou mozaiku, která odmítá uniformitu. Z dvanácti skladeb má Sprinter na starost skladby 1 a 9, zatímco Demi Portion se podílí na produkci skladeb 2, 3, 12 a 15. Toto rozdělení umožňuje zapojení řady externích spolupracovníků: Filipego na skladbě „Le Droit de Tuer“, Muzo Prod na skladbě „Entre Dedans et Dehors“, El Gaouli na skladbách 6 a 11, Altruist na skladbě „Pour Une Fois“ a DJ Saxe na skladbě „L’Image“. Tato rozmanitost není nedostatkem, ale promyšlenou uměleckou strategií. Tím, že Demi Portion svěřila produkci jednotlivých částí alba různým producentům, se vyhýbá rytmické monotonii a zároveň udržuje tematickou jednotu, která se zaměřuje na kořeny a každodenní život. Produkce zde funguje jako prizma, které láme stejné světlo: světlo upřímného vyjádření, zakořeněného v autenticitě, a každý beat toto vyjádření zdůrazňuje svou vlastní texturou.

Tři produktivní tichá místa

Mezi patnácti skladbami se vynikají skladby „Interlude“ (stopa 7), „Ma Chaîne Mosaïque“ (stopa 8) a „Besoin d’Aide“ (stopa 10), protože v ověřených datech chybí explicitní uvedení producenta. Tato informační mezera vytváří přerušení v celkové zvukové kontinuitě alba. Tyto tři skladby fungují jako oddechy, přechodové zóny, kde rytmus ustupuje a prostor je věnován surovější nebo introspektivnější atmosféře. Na rozdíl od ostatních skladeb, které se opírají o přesnou rytmickou strukturu, tyto skladby bez uvedení producenta se zdají upřednostňovat atmosféru a čisté vyprávění. Přerušují poslech jako pauzy v příběhu a posluchači tak poskytují prostor k tomu, aby si osvojili osobní myšlenky skupiny Demi Portion, než se vrátí k hudebnímu proudu.

Jeden host, dvě odlišné role.

Přítomnost Sprintera na tomto albu je unikátní a zdůrazněna jeho dvojí rolí. Jako zpěvák se objevuje pouze na jedné skladbě: „Toujours Ensemble“ (stopa 6), kterou produkoval El Gaouli. Na této skladbě posiluje svůj hlas dynamiku dua Les Grandes Gueules a přináší vokální souhru, která kontrastuje s ostatními skladbami alba, kde Demi Portion vystupuje sám před mikrofonem. Toto rozlišení je klíčové: na stopách 1 („Artisan du Bic“) a 9 („Rêve de Gosse“) Sprinter není vokální host, ale producent, což signalizuje odlišnou tvůrčí roli. Na skladbě „Toujours Ensemble“ přináší sdílenou energii, zatímco na svých produkcích vytváří zvukové pozadí. Toto jasné oddělení rolí zabraňuje jakékoli nejasnosti a zdůrazňuje specifickou hodnotu jejich vokální spolupráce v jinak velmi sólovém albu.

Umění skladby č. 15

Pokud skladba „Artisan du Bic“ otevírá album produkcí od Sprintera, pak skladba „Mes Outils“ (stopa 15) uzavírá příběh alba, přičemž ji Demi Portion sám produkoval. Tato finální symetrie není náhodná: umění uzavření odpovídá umění otevření, ale s odlišným záměrem. Zatímco úvodní skladba stanovila pravidla hry pomocí vnějšího rytmu, skladba „Mes Outils“ přebírá plnou kontrolu nad celým tvůrčím procesem přímo od umělce. Tato volba autorské produkce u poslední skladby definitivně ukotvuje album v osobní sféře jeho vzniku. Připomíná, že i přes rozmanitost producentů, právě Demi Portion drží klíče k jeho vlastnímu vyjádření, a proměňuje své nástroje v prostředky pro finální vyprávění.

Od začátku k poslednímu nástroji

Zvuková architektura alba Artisan du Bic se dá vnímat jako střídání vlivů vnějšího a vnitřního světa. Úvodní skladba, vytvořená společně se Sprinterem, vytváří sdílenou identitu, která vychází z dueta Les Grandes Gueules. Závěrečná skladba, vytvořená pouze Demi Portion, zdůrazňuje tvůrčí nezávislost, kterou si umělec postupně budoval během let působení v undergroundové scéně. Mezi těmito dvěma extrémy se album pohybuje mezi tematickou opakovaností, kterou někteří kritici poukazují, a bohatostí textů, které se osobním způsobem zabývají rodinou a kořeny. Toto první sólové album navazuje na 8 titres et demi (2009) a EP Sous le choc (2010) a připravuje půdu pro album Petit bonhomme (2013). Díky odmítnutí okázalých efektů a upřednostňování odzbrojující upřímnosti, Demi Portion vytvořil album, které zůstává věrné své podstatě: umělce, který je především řemeslníkem slova, a ne hvězdou pódií.

Technické údaje

- Datum vydání: 10. října 2011 - Vydavatelství: Demi-Portion - 2011 - Počet skladeb: 15 (51 minut 21 sekund) - Úvod / závěr: Artisan du Bic / Mes Outils - Host: Sprinter - Předchozí projekt: Sous le choc (EP, 2010) - Předchozí studiové album: 8 titres et demi (2009)