Earth, Wind & Fire - Heritage

Když skupina, která definovala zvuk funku v 70. letech, se rozhodne znovu se přetvořit na prahu nového milénia, otázka už není jen o tom, zda dokáže tančit, ale zda dokáže přežít zastarání. Heritage, patnácté studiové album skupiny Earth, Wind & Fire, vydané 29. ledna 1990 vydavatelstvím Columbia Records, přesně tuto výzvu představuje. S 17 skladbami a celkovou délkou 51 minut a 23 sekund se toto album nesnaží vymazat dědictví skupiny, ale přenést ho do nových rytmických trendů počátku 90. let, mezi žánry New Jack Swing a vlivy rapu. Je to portrét skupiny v plném procesu proměny, která se snaží skloubit svou minulou orchestrální velkolepost s moderností, kterou jí vnucuje její doba.

Modernizace již zavedeného zvuku

Místo toho, aby opustila své kořeny, skupina Earth, Wind & Fire reorganizuje svou zvukovou paletu, aby se přizpůsobila současným trendům. Album integruje prvky žánru New Jack Swing a zároveň si zachovává funk a R&B základy, které skupině přinesly slávu. Maurice White se ujímá této umělecké vize jako hlavní producent, obklopen týmem spolupracujících producentů, kteří tento nový zvuk vylepšují. Frankie Blue a Les Pierce se podílejí na několika klíčových skladbách, zatímco Robert Brookins se podílí na produkci konkrétních skladeb, jako jsou Good Time nebo For the Love of You. Tato diverzifikace tvůrčích sil umožňuje skupině prozkoumat různé textury, aniž by ztratila celkovou soudržnost.

MC Hammer a The Boys: dávka rapu

Zařazení rapu do tohoto alba není náhodné, ale představuje záměrnou strategii, jak oslovit nové posluchače. MC Hammer se objevuje na dvou klíčových skladbách: Wanna Be the Man (stopa 8) a For the Love of You (stopa 13). Jeho přítomnost ukotvuje tyto skladby v aktuálních trendech a přináší vokální a rytmickou energii, která kontrastuje s obvyklou jemností balad skupiny. Na skladbě Wanna Be the Man jeho styl propojuje funk a rap, čímž vytváří přímé spojení s nově vznikající hip-hopovou kulturou. Na skladbě For the Love of You jeho hlas posiluje crossoverový charakter produkce a spojuje sílu vokálů skupiny Earth, Wind & Fire s dynamikou rapu. Skupina The Boys se podílí na titulní skladbě Heritage (stopa 3). Jejich přínos dodává skladbě kolektivní a rytmickou dimenzi a zdůrazňuje záměr skupiny komunikovat s prvky hip-hopu, aniž by se do tohoto žánru zcela začlenila. Tyto tři spolupráce potvrzují snahu skupiny o modernizaci svého zvuku, což kritici poznamenali, a uvádějí, že první polovina alba je převážně ovlivněna rapem.

Soweto, Bird, Faith: nadčasové pilíře.

Mezi těmito moderními prvky se album strukturovalo kolem krátkých intermezí, která zakotvují modernost v hlubokých historických referencích. Interlude: Soweto otevírá album a vrací se na konci ve formě Soweto - Reprise, čímž vytváří silný narativní cyklus. Další intermezia, jako například Bird (složka 7) a Faith (složka 15), představují respektive jazzovou tradici a neochvějné náboženské přesvědčení. Tato narativní struktura umožňuje skupině uplatňovat svou historickou legitimitu a zároveň přijímat současnost.

Kritické ohlasy o úspěšné, ale nedokonalé transformaci

Tisk přijal album Heritage s kombinací chvály a výhrad. John Milward z Rolling Stone v něm vidí „album, kde tito „survivors of the soul“ dokazují, že jejich staré silné stránky mohou stále znít svěže v nejmodernějším smyslu slova“. J.D. Considine z Baltimore Sun zdůrazňuje, že skupina nejenže udržela svou současnou kvalitu, ale zdá se, že je i oživená procesem změn. Nicméně, Mitchell May z Chicago Tribune kritizuje omezení sekce dechových nástrojů na několik povrchních sól a utlumení basových linek Verdine White. Rovněž poukazuje na opuštění dvou bubeníků ve prospěch syntetizovaného přístupu, který označuje jako „drum-beats-from-a-can“. Lynell George z LA Weekly poznamenává, že album nezřeká se známých prvků, jako jsou dechové nástroje a harmonie, ale celková struktura se zdá být trochu přeplácaná.

Poslední album vydané společností Columbia před rokem 2000.

Album Heritage zapadá do jasně definované diskografické linie, navazuje na výrazný návrat skupiny s albem Touch The World v roce 1987 a předchází vydání Millennium v roce 1993. Tato chronologická pozice zdůrazňuje význam této produkce, která má zároveň využít zvýšeného zájmu vyvolaného předchozím albem a připravit půdu pro budoucí vývoj skupiny. Struktura alba odráží snahu o syntézu minulosti a současnosti, což dokládá přítomnost několika tematických instrumentálních pasáží, jako například Interlude: Body Wrap (stopa 5) nebo Interlude: Close to Home (stopa 9), které rytmizují poslech, aniž by narušily narativní kontinuitu hlavních skladeb. Z komerčního hlediska byl příjem u publika významný na mezinárodní úrovni, což potvrzuje transatlantický dosah tohoto uměleckého projektu. Album dosáhlo 19. místa v žebříčku Billboard Top R&B Albums v USA, a zároveň se prosadilo i v dalších strategických regionech. Konkrétně se umístilo na 18. místě v žebříčku UK Blues & Soul Top British Soul Albums, což dokazuje jeho rezonanci u evropských posluchačů, kteří mají rádi soul a funk. Toto uznání se neomezilo pouze na Evropu: Heritage se také umístilo na 31. místě v žebříčku Oricon v Japonsku, a také na 39. místě na finských a německých seznamech. Tato čísla dokazují schopnost skupiny Earth, Wind & Fire udržet si věrnou a rozšiřující se fanouškovskou základnu navzdory stylistickým změnám 90. let, čímž potvrzují jejich strategii integrace New Jack Swing a rapových vlivů do tradičního funkového rámce. Heritage představuje klíčový bod v kariéře Earth, Wind & Fire. Je to poslední album s novými skladbami, které skupina vydala pod vydavatelstvím Columbia Records, čímž končí spolupráce, která trvala několik desetiletí. Po výrazném návratu s albem Touch The World (1987) toto album umisťuje skupinu do kontextu rychle se měnící hudební scény, před změnou směru k albu Millennium (1993). Je to portrét skupiny, která dokázala zůstat relevantní navzdory pomíjivým trendům, a přitom si zachovala svou hlubokou identitu. Přechod není dokonalý, jako každá umělecká proměna, ale svědčí o neporušené tvůrčí vitalitě a schopnosti přizpůsobit se, aniž by se zradila.

Technické údaje

- Datum vydání: 29. ledna 1990 - Vydavatelství: Columbia - Počet skladeb: 17 (51 minut 23 sekund) - Katalogové čísla: Interlude: Soweto / Soweto - Reprise - Hosté: The Boys, MC Hammer - Předchozí album: Touch The World (1987)