Esther Phillips - Confessin’ the Blues

Toto album, vydané pod značkou Atlantic, obsahuje jedenáct skladeb (44 minut a 55 sekund) a zapadá do diskografické kariéry Esther Phillips, která předtím vydala For All We Know (1975) a následně You’ve Come A Long Way, Baby (1977). Jedná se o nahrávku, která se nesnaží oslovit masové publikum a dobýt žebříčky, ale spíše zdůrazňuje osobitý zvuk, který je více zakořeněný v dvanáctitaktových strukturách než v hladkých harmoniích.

1976: Hlas, který se osvobodil od standardů

Album představuje jasný odklon od předchozích nahrávek Esther Phillips, zejména těch, které byly vytvořeny pro Kudu. Kritici té doby zdůraznili tuto změnu: zvuk byl považován za soudržnější, podpořený množstvím dvanáctitaktových struktur, které disku dodávají specifickou rytmickou hloubku. Tento přístup se výrazně liší od klasických nebo popových aranží, které byly s ní dříve spojovány. V roce 1976 se Esther Phillips nesnaží přizpůsobit svůj hlas aktuálním trendům; naopak, vytváří prostředí, ve kterém melancholie a vokální stesk převládají nad formální elegancí. Je to období, kdy se umělkyně vyjasňuje a odklání se od konvencí pop-soul hudby, aby prosadila surovější bluesovou identitu.

Absence houslí jako charakteristický zvukový prvek.

Klíčovým prvkem produkce je volba nástrojů. Nahrávky se vyznačují úplnou absencí houslí, což je technická detail, který do značné míry definuje zvuk celého alba. Toto rozhodnutí vytváří sušší, přímější zvuk, kde se hlas Esther Phillips prosazuje bez jemné harmonické vrstvy, kterou by smyčcové nástroje mohly dodat. Aranže, zejména ty, které vytvořil Onzy Matthews na první straně, jsou chváleny pro svou inteligentní koncepci a hru, která je "gutsy" (odvážná) a "wailing" (žalostná). Tato orchestrální struktura, založená na big bandu, vytváří neustálé rytmické napětí, které podporuje vokální výkon, aniž by ho kdy pohltilo. Je to výrazný zvukový podpis: méně syntetického nebo smyčcového tepla, více syrovosti a intenzity.

Dvě nahrávací seance, jedno poselství.

Album je ve skutečnosti kombinací dvou odlišných momentů v čase. První strana obsahuje skladby nahrané v roce 1966 s velkým orchestrem vedeným Onzym Matthews, zatímco druhá strana pochází z nahrávacího studia z roku 1970, které vzniklo s jazzovým kvartetem v klubu Pied Piper v Los Angeles. Navzdory této chronologické a instrumentální rozmanitosti tvoří jedenáct skladeb jednotný narativní celek, který se točí kolem tématu bluesové zpovědi. Produkci zajišťují Nesuhi Ertegun a King Curtis, dvě osobnosti, které zaručují technickou kvalitu tohoto kompozitního záznamu. Donald Bailey se objevuje na perkusích v některých skladbách a přináší rytmickou přesnost, která spojuje tyto dvě éry. Tato dvoudílná struktura umožňuje albu pokrýt široké spektrum: od orchestrálního swingu 60. let až po intimnější a akustičtější jazz konce desetiletí.

Závěrečná medle jako bluesová kulminace.

Album končí mistrovským kusem: skladbou číslo 11, nazvanou Blow Top Blues / Jelly Blues / Long John Blues. Tato meditativní skladba, sestávající z několika částí, je kritiky označována za vrchol celého alba. Právě zde dosahuje Esther Phillips vrcholu ve své schopnosti zpracovávat bluesové struktury s intenzitou. Její hlas, který je někdy popisován jako žalostný nebo mírně otravný ve svém vysokém tónu, zde nachází ideální prostředí, kde surová emoce převyšuje čistou techniku. Toto zakončení potvrzuje soudržnost celého projektu: po deseti skladbách, které vytvářejí atmosféru, tato poslední skladba ztělesňuje podstatu alba – upřímný emocionální zážitek, který shrnuje přístup „bittersweet“ a je oceňován odbornými médii.

Zhodnocení výrazného hlasového projevu

Toto není album zaměřené na komerční úspěch, ale nahrávka, která věrně zachycuje bluesovou identitu, která se postupně odděluje od popového standardu. Díky kombinaci dvou odlišných nahrávacích sezení a použití instrumentace bez houslí, album nabízí ucelený pohled na umělkyni, která upřednostňuje autenticitu hlasu před umělými produkčními prvky.

Technické údaje

- Vydání: 1976 - Vydavatelství: Atlantic - Skladby: 11 (44 minut 55 sekund) - Úvod / Závěr: I'm Getting 'Long Alright / Blow Top Blues / Jelly Jelly Blues / Long John Blues - Předchozí album: For All We Know (with Joe Beck) (1975)