Franglish - Monsieur

Skupina Franglish, která vydala své první studiové album v roce 2019, se rozhodla pro lyrický styl, který je bohatý a rozmanitý, a který je podpořen spolupracemi, které odhalují tolik aspektů umělce, jako je samotný interpret. Album získalo platinovou certifikaci, což je známkou hmatatelného úspěchu, ale také snahy zapadnout do měnící se hudební scény.

Spolupráce jako odraz lyrických vlivů Franglish

Spolupráce na albu Monsieur nejsou jen pouhou ozdobou. Odhalují snahu o dialog, výměnu a dokonce i stylistickou konfrontaci. Keblack se objevuje na skladbě „Plus Rien“ a přináší přesný a rytmický flow, který se hodí k stylu Franglish, aniž by narušoval jeho silnou vypravěčskou stránku. Jeho přítomnost není spíše doplňkem, ale ozvěnou humoru a jasnosti textu, čímž posiluje poselství, aniž by do něj vnucoval svůj vlastní hlas. Soolking se zase účastní skladby „Déçu“, kde melodie přebírají dominantní roli nad rýmy. Jeho přítomnost přidává subtilní emocionální rozměr, jako by hudba byla prostředkem k vyjádření toho, co slova nemusejí vždy dokázat. To je jedna z hlavních předností tohoto alba: schopnost nechat hudbu částečně mluvit sama za sebe, aniž by se stala dominantním prvkem.

Od zklamání k přijetí: emocionální cesta v skladbách Déçu a Oui Ça Va

Zatímco skladba „Déçu“ zkoumá nuance neúspěchu a lítosti, „Oui Ça Va“, kde Vitaa přináší melodické a harmonické prvky, nabízí výrazný kontrast. Text této skladby není tak propracovaný, ale získává na síle díky hlasu Vitaa, který působí uklidňujícím dojmem a zdá se, že v tichosti souhlasí s vyprávěním. Obě tyto skladby představují jasnou přechodnou fázi: od zpochybňování k úlevě, od pochybností k přijetí. Tento vývoj je patrný i v dalších skladbách alba Monsieur. Je cítit, jak se Franglish nachází ve své rovnováze mezi různými styly – introspektivní lyrikou a populární hudbou, výrazným rytmem a jemnou melodií. Není to album bez chyb, ale vývoj se často projevuje v pauzách mezi slovy, ve volbě struktury, spíše než v snaze o naprostou originalitu.

Dialog mezi styly a příběhy v klíčových spoluprácích.

Spolupráce s dalšími umělci nejsou jen doplňky. Jsou to prostředky, jak prozkoumat světy, které nemusí nutně patřit do žánru Franglish. Dadju, na skladbě „Comme Ça“, přináší městský, téměř provokativní rozměr, který se dobře hodí k atmosféře skladby, ale také k touze odlišit se. I když je spolupráce krátká, dodává skladbě nádech napětí a energie, což je v albu, které se snaží o různorodost, nezbytný kontrast. Baby Glish, na skladbě „Petit Diamant“, přináší lehčí, téměř uvolněný styl. Jeho přítomnost nedominuje skladbě, ale přirozeně se do ní začleňuje, jako by oba umělci sdíleli stejnou vizi hudby – jednoduchou, přímou a bez zbytečných ozdob.

My Salsa: stylová změna, která definuje celé album.

Singl „My Salsa“ s Tori Lanezem je klíčovým bodem alba Monsieur. Ačkoli textově není nejhlubší skladbou na albu, je bezpochyby nejvýraznější. Spojení stylu Franglish a popové prvky Toryho Laneze vytváří jasný rozdíl oproti ostatním skladbám. Právě zde se album ukazuje jako ambivalentní projekt: zároveň zakořeněné v tradičním rapu a otevřené vlivům ze zahraničí. Tato snaha o experimentování s sebou nese rizika, ale právě to dává albu Monsieur určitou modernost. Neobsahuje nic revolučního, ale je to vědomá volba vystavit se různým stylům současně – sázka, kterou se album snaží naplnit, s různou mírou úspěchu v závislosti na jednotlivých skladbách.

Monsieur je album, které představuje jasný milník v kariéře Franglish. Má své nedostatky: některé spolupráce působí nepřirozeně, jiné jsou příliš krátké, aby měly trvalý dopad. Nicméně, ukazuje také, že umělec má dostatečnou odvahu k experimentování, i když se některá z těchto experimentů nemusí vždy vyplatit. Album se zasazuje do období přechodu pro francouzský rap, kde se zahraniční vlivy začínají projevovat výrazněji. Monsieur není revoluční album, ale dobře vystihuje ducha doby – období, kdy se místní kořeny a mezinárodní zvědavost prolínají, někdy nedokonale, ale vždy s odhodláním.