ORELSAN - Le Chant des sirènes

Po osmi až deseti měsících kreativní paralýzy si Orelsan stanovil přísný pracovní režim pro tvorbu svého druhého studio alba, které vyšlo 26. září 2011. Před prázdným papírem po Perdu d'avance (2009) překonal Aurélien Cotentin blokádu tím, že se týden izoloval na venkově a smíchal realitu a fikci při psaní Le Chant des sirènes. Tvrdí, že to nedokáže jako amatér, a proto opustil spontánnost začátku své kariéry ve prospěch přístupu, kde je před samotným sdělením a rýmy důležité vědět, o čem se má psát. Tato obtížná geneze, charakterizovaná obdobím stagnace, vysvětluje, proč je album náročné a ambiciózní.

Přísná disciplína pro překonání kreativní blokády

Orelsan vysvětluje, že název odráží skutečnost, že v dnešní době, kdy existuje mnoho pokušení a závislostí, mnohem více než v době jeho rodičů, se jeho písně zabývají všemi těmito tématy. Dále dodává, že název pochází z toho, jak sociální sítě vytvářejí pokušení pro ty, kteří jsou trochu známí, ale mají problémy. Pro tvorbu tohoto alba vyhodil desítky písní, než našel ten specifický mix mezi rapem a zpěvem, ten mix mezi "já" a "ne-já". Tímto způsobem přináší více fikce, což by neudělal na svém prvním albu Perdu d'avance (2009).

Album: obtížný, ale nezbytný návrat

Tento album je pokračováním předchozího studiového alba Perdu d'avance (2009), a předchází albu La fête est finie (2017). Zabývá se událostmi v životě Orelsan od prvního alba, včetně turné a vstup do světa zábavy. Obálka je popisována jako černý CD, s výjimkou textu „ORELSAN LE CHANT DES SIRÈNES“ napsaného malým písmem na spodní straně. Album představuje významný posun, kde autor popisuje své turné a vstup do světa zábavy, a vyjádřuje se jako „infligé une discipline de travail“.

Od singlu Raelsan po rekordní prodeje první týdne

Album Raelsan, vydané v květnu 2011, slouží jako první singl a představuje tento nový rozměr. Album Double Life je vydáno jako promo singl, před albem Plus rien ne m'étonne, které se umístilo na 45. místě v týdnu od 2. října 2011. Třetí singl je Suicide Social, který je následován albem La terre est ronde v prosinci 2011.

Úžasné momenty v prostředí, které je někdy obyčejné

Pro album "Goûte Mes Disques", se objevuje "Le Chant des sirènes" v kontrastním světle: album, které obsahuje několik vynikajících skladeb, ale také několik, které by se daly označit za spíše průměrné. Tento kontrast dává posluchači představu o projektu, který následuje po prvním albu "Perdu d'avance" (2009). Orelsan vysvětluje, že se "reposé sur [ses] lauriers" a že po vydání tohoto alba zažil období stagnace. Pro něj psaní není jednoduché ani přirozené, a říká: "Je ne peux pas le faire en dilettante". Prvním krokem v jeho procesu psaní je rozhodnout se, o čem bude. Poté je třeba určit, co bude říkat, a nakonec najít vhodná rýmy.

Jediná spolupráce: návrat Gringe na skladbu "Ils sont cools"

Album obsahuje pouze jeden track s hostujícím umělcem, který je uveden v seznamu hostujících umělců. 14. track na albu, skladba Ils sont cools feat. Gringe, značí návrat Gringe do alba. Jeho přítomnost připomíná spolupráci s bývalým spolupracovníkem z alba Perdu d'avance (2009). Tato spolupráce se nachází na konkrétním místě v tracklistu, daleko od úvodní skladby Raelsan nebo závěrečné skladby Elle viendra quand même. Celkově v tracklistu je 16 skladeb. Zvuková intenzita a komplexnost projektu dosahují vrcholu s celkovou délkou 1 hodiny a 3 minuty, která shrnuje všechny 16 skladeb, které strukturovat druhé studio album. Album končí skladbou Elle viendra quand même, která nabízí odlišný narativní pohled na úvodní skladbu Raelsan. Tracklist, který se rozprostírá od 1. tracku po 16. track, odráží hlubokou úvahu, ve které Orelsan zkoumá témata od moderních pokušení po závislosti, které jsou podle něj výraznější než v době jeho rodičů. Tato zkoumání probíhají prostřednictvím pečlivého výběru obsahu, což vedlo k tomu, že rapper odmítl přibližně třicet písní, než finálně dokončil album. Minimalistický obal, který se skládá z černého brožurky s texty klíčových skladeb, jako jsou Raelsan, Le chant des sirènes, Si seul a Suicide social, posiluje tuto uměleckou snahu. Album je vydáno společností 3e bureau, 7th Magnitude a Wagram Music, což posiluje pozici Orelsan na francouzském hudebním trhu. Kromě sólové tvorby ilustruje album Le Chant des sirènes evoluci, ve které umělec opouští spontánnost pro disciplinovanější přístup, a tím se vzdal své původní role amatéra. Tato preciznost je doprovázena introspekcí ohledně nových společenských realit, zejména dopadu sociálních sítí, jako jsou Facebook a Twitter, na lidské interakce a psychologická pokušení. Umístění tohoto alba v kariéře Auréliena Cotentina je klíčové, protože slouží jako most mezi mediálním zájmem na počátku 2010. let a budoucími projekty, jako je La fête est finie (2017). Zahrnutí Gringe na Ils sont cools představuje jediný hostující umělec, který značí návrat tohoto bývalého spolupracovníka, a zároveň zachovává stylistickou soudržnost, která odlišuje toto album od remixů z roku 2010. Oficiální vydání 26. září 2011 potvrzuje důležitost tohoto projektu, který vyžadoval kompletní umělecký investici, a to i na rozdíl od postavy amatéra, kterou rapper proklamoval během svého mládí. Skutečně se musel snažit pracovat podle přísné metody, odmítl, aby psaní přicházelo přirozeně, jak tomu bylo u některých skladeb v Perdu d'avance. Úvodní skladba « Raelsan », jejíž název odkazuje na zakladatele Raëlismu, již v 1. tracku stanovuje introspektivní tón, který kontrastuje se závěrem projektu « Elle viendra quand même ». Tato struktura rámuje opakující se témata závislosti a moderních pokušení, čímž potvrzuje záměr umělce popsat dobu, kdy digitální sirenky nahrazují staré mytologie. Orelsan pokračuje ve své umělecké evoluci tím, že zavádí omniscient narativní dimenzi, ve které se ujímá role pozorovatele společnosti na úpadku. Tato postava se výrazně liší od prvního alba Perdu d'avance (2009) a naznačuje zralost, která se později dovrší v albu Civilisation (2021), dlouho po vydání La fête est finie (2017). Struktura alba, která se rozprostírá na 1 hodinu a 3 minuty pro 16 skladeb, odráží snahu, aby každá skladba pomohla posluchačům uvědomit si temné stránky jejich doby. Umělec odmítá amatérství tím, že vynucuje přísnou disciplínu, a to i na úkor svého soukromí, a to i na takovou míru, že se během tvorby izoloval v odlehlé oblasti. Tato preciznost vysvětluje, proč rapper vyhodil třicet písní, než našel správnou kombinaci mezi rapem a zpěvem, což je kombinace, kterou by si dříve nedovolil. Album nejenže vypráví o jeho životě od prvního alba, včetně turné a vstupu do show business, ale také se zabývá univerzálními tématy, jako jsou pokušení a závislosti, které jsou podle něj výraznější než v době jeho rodičů. Minimalistický obal, který se skládá pouze z černého brožurky s texty klíčových skladeb, jako jsou Raelsan, Le chant des sirènes, Si seul a Suicide social, posiluje tuto uměleckou snahu a odmítání povrchního spektáklu. Hlavní cíl tohoto alba spočívá v tom, aby se proměnila osobní krize v strukturovanou tvorbu. Druhé studio album francouzského rappera Orelsan potvrzuje přechod k náročnější a ambicióznějšímu přístupu, který kombinuje rap a zpěv.

Technické informace

- Datum vydání: 26. září 2011 - Label: 3. studio, 7. magnituda, Wagram Music - Počet skladeb: 16 (1 hodina 3 minuty) - Úvod / konec: Raelsan / Elle viendra quand même - Hosté: Gringe - Předchozí album: N'importe comment (The Remixes) (2010)