Steve Lacy - Flaps

Steve Lacy ne píše hudbu, aby naplnil ticho; využívá ho jako propast mezi dvěma světy, zde mezi mechanickým smíchem stroje a hrubým hlasem obyvatele. Flaps, vydané v roce 1973 na Pipe Records, je tato rozsáhlá propast, kde se město odhaluje pod neobvyklým úhlem pohledu. Mezi satirickým humorem titulů věnovaných Pee Wee Russellovi nebo Charlesu Chaplinovi a temnou městskou poezií v úctě k Fritz Kotrbovi, funguje deska jako stroj, který proměňuje každodenní život v zvukový materiál. Nejde o hraní na saxofon, ale o to, aby ulice mluvily prostřednictvím nástroje, který odmítá konvenční melodii a spíše přijímá texturu městského hluku.

Pee Wee Russell nebo smích před textem

Úvod alba není jen vstupní bod, ale manifest: Flaps (To Pee Wee Russel) okamžitě zavádí myšlenku, že zde nečekejte čisté standardy ani akademickou virtuozitu. Název první skladby je posvěcen jinému saxofonistovi, ale zpracování je naprosto odlišné od klasického projevu úcty. Steve Lacy používá svůj soprán jako nástroj sociálního pozorování, kde se humor stává mechanismem obrany proti uniformizaci moderního jazzu. Tato skladba funguje jako přerušení v kariéře Lacy, mezi The Gap (1972) a Trickles (1976), a značí okamžik, kdy saxofonista odmítá být omezen v roli virtuosa a spíše si znovu osvojuje svou funkci vypravěče.

Charles Chaplin: když jazz se stává kritickým filmem

Druhá strana alba pokračuje v tomto filmovém experimentu s Flops (To Charles Chaplin), která proměňuje kulturní odkaz v surový hudební materiál. Na rozdíl od alba Epistrophy (1969), které se zaměřovalo na harmonickou strukturu Theloniousa Monka, zde je název alba spíše výzvou k dekonstrukci: jméno Chaplina není nostalgickou vzpomínkou, ale spíše perspektivou, skrze kterou Lacy pozoruje svůj vlastní město. Tato skladba funguje jako melodická protiřeč k následujícím, temnějším skladbám, a vytváří neustálý dialog mezi ironií a vážností. Rakouský trumpeta Franz Koglmann není jen přítomen na albu; vytváří originální skladby, jako jsou Bowery 1 a Steirish WC Nr. 2, které slouží jako přímé odpovědi na texty Lacy, a tvoří tak dvojici, kde každá interakce je replikou v nekonečné městské konverzaci.

Fritz Kotrba a psaní městské poezie

Pokud se řídíme přesnou pořadí skladeb, dostaneme se k Hommage To An Old Raincoat (To Fritz Kotrba) na konci, které slouží jako závěr alba s výrazně zvýšenou poetickou atmosférou. Toto závěrečné skladba kontrastuje s humorným úvodem a vytváří narativní strukturu, kde počáteční smích se mění v městskou melancholii. Flaps zůstává albem, kde hlas sopranistky se stává nástrojem sociální satiry, přetvářející každodenní život na hudební materiál. Mezi originální skladby Steve Lacy a skladby Franz Koglmann, mezi humorem v úctě k kulturním osobnostem a temnou poezií politické úcty, album funguje jako zvuková mapa své vlastní doby. Nejedná se o pouhou jazzovou spolupráci, ale o snahu zakotvit sopranský saxofon v konkrétním městském kontextu, mezi satirickým humorem a sociálním angažmá.

Technické informace

- Datum vydání : 1973 - Label : Pipe Records - Počet skladeb : 8 - Úvod / závěr : Flaps (To Pee Wee Russel) / Hommage To An Old Raincoat (To Fritz Kotrba)