Steve Lacy - Packet

Steve Lacy ne komponuje, aby zaplnil prázdnotu; vytváří prostor, ve kterém se ozývá pouze dech tohoto tria. Packet, vydané v roce 1995 na labelu New Albion Records, není pokusem o návrat ke kořenům, ale zvukovou architekturou postavenou kolem vzácné trojice: sopránového saxofonu, klavíru a hlasu. Toto album se prezentuje jako manifest koncentrace, kde každý track trvá přibližně šest minut a odhaluje kompoziční přístup skupiny, kterou sjednotil label specializující se na současnou hudbu.

Steve Lacy, Frédéric Rzewski a Irène Aebi: instrumentální trojice ve službách avantgardního jazzu.

Album je zasazeno do konkrétního kontextu: nahrávka tria avantgardní hudby, realizovaná na labelu New Albion Records, známém svými produkcemi současné hudby.

Theatre: úvodní skladba, která stanovuje pravidla interakce mezi sopránem, klavírem a hlasem.

Album začíná skladbou Theatre, první skladbou na albu. Tato úvodní skladba není pouhou introdukcí; okamžitě definuje pravidla hry tohoto tria. Saxofon Steve Lacyho se nesnaží prosadit dominantní melodickou linii, ale spíše dialoguje s klavírem Rzewského, zatímco hlas Irène Aebi prostupuje zvukový prostor, aniž by se kdy snažil ho dominovat.

First And Last Pain: texturální hustota, kde se čistota hlasu setkává s volnou improvizací.

V polovině alba First And Last Pain představuje jeho jádro. Přítomnost těchto poetických textů nezatěžuje album, ale naopak obohacuje jeho emocionální rozsah.

Nehodnoťte mě povrchně #2: Závěr alba trvajícího 58 minut, kde každá skladba trvá přibližně šest minut.

Album končí skladbou Do Not Judge Me Lightly #2, desátou a poslední skladbou. Tato závěrečná skladba není pouhým epilogem, ale ozvěnou počátečních rozhodnutí, která byla učiněna ve skladbě Theatre. Struktura rozdělená do dvou částí (číslo 1 a číslo 2) již v názvu naznačuje zamyšlení nad opakováním a variací, což jsou klíčová témata alba. Steve Lacy zde pracuje s texturální hustotou, která dosahuje svého vrcholu, zatímco Frédéric Rzewski orchestruje vyvrcholení, kde se klavír a saxofon zdají splývat v jednom celku. Celková délka 58 minut pro deset skladeb dává každému okamžiku plnou váhu: není příliš dlouhá, aby unavila, ani příliš krátká, aby byla povrchní.

Zhodnocení díla, které vyžaduje soustředění.

Nejedná se zde o návrat k instrumentálním sólovým nahrávkám z 60. let, ale o posun k kolektivní architektuře, kde soprán, klavír a hlas tvoří nedělitelný celek. Toto album, které se nachází mezi Spirit of Mingus (1992) a Communiqué (1997), představuje klíčový bod v kariéře Steve Lacyho a potvrzuje jeho schopnost objevovat nové zvukové oblasti, aniž by se vzdal svého vlastního hlasu.

Technické údaje.

- Vydání: 1995 - Vydavatelství: New Albion Records - Skladby: 10 (58 minut 21 sekund) - Úvod / Závěr: Theatre / Do Not Judge Me Lightly #2