Steve Lacy - Sempre amore

Album Sempre Amore se ne prezentuje jako klasické cvičení integrity. Steve Lacy zde nevyužívá duo s Malem Waldronem k zaplnění zvukové mezery; spíše vytváří prostor, kde je slyšet pouze jeho vlastní dech, a přeměňuje skladby Duke Ellingtona a Billyho Strayhorna v osamělou architekturu, kde sopránový saxofon a klavír tvoří jediný nástroj. Album, vydané společností Soul Note v roce 1987, je součástí série spoluprací saxofonisty s klavíristy z prostředí post-bopu, ale představuje radikální odklon: namísto klasické improvizace se každá skladba stává věrnou, ale zároveň samostatnou interpretací, kde absence bicích a basy vytváří neustálé strukturální napětí.

Post-bopová reinterpretace: Ellington a Strayhorn v podání dua

Album se prezentuje jako akt úplné reinterpretace. Steve Lacy používá známé skladby od Duke Ellingtona a Billyho Strayhorna – bohatý a historicky nabitý materiál – a zbavuje je původní instrumentace. Nejedná se o pasivní pocty; každá skladba je vnímána jako prostor, kde sopránový saxofon dialoguje s klavírem, aniž by kdy ustoupil. Přístup je typický pro moderní jazz 80. let, ale s formálním omezením, které z něj činí něco vzácnějšího: duo, kde jeden hudebník nejenže vyplňuje mezery, které zanechává druhý, ale společně s ním vytváří novou, komplexní texturu.

Jedinečná textura: klavír a soprán saxofon tvoří kompozitní nástroj.

Album má délku 43 minut a 51 sekund. Méně než za hodinu Steve Lacy a Mal Waldron vytvářejí souvislý zvukový tok, kde se hranice mezi oběma nástroji stírají. Klavír Mela Waldrona není pouhým doprovodem: je to melodický kontrapunkt, někdy harmonie, jindy suchý rytmus. Soprán saxofon Steve Lacyho se nikdy neprosazuje jako dominantní hlas; spíše se vkládá do linie klavíru, prodlužuje ji, přerušuje ji, vrací se k ní. Právě tento vztah rovnosti dává albu Sempre Amore jeho identitu: orchestr zredukovaný na dva hlasy, kde každá nota má svůj význam.

Johnny Come Lately, Sempre Amore a Smada: tři příklady přepisování.

Titul, který otevírá album, Johnny Come Lately, okamžitě stanovuje pravidlo: melodická fráze od Ellingtona/Strayhorna je převzata s naprostou svobodou. Uprostřed alba se skladba Sempre Amore – titul, který nese název alba – chová jako klíčový bod: zde zvuková hustota dosahuje svého vrcholu, oba nástroje si navzájem odpovídají, aniž by se kdykoli hádaly o rytmus. Každá skladba funguje jako článek řetězu melodie, který se uzavírá až v poslední sekundě alba.

Závěr: album, kde každá nota je architektonickým rozhodnutím.

Steve Lacy a Mal Waldron se řadí do diskografie, která je charakteristická spoluprací s dalšími pianisty z prostředí post-bopu, ale Sempre Amore se vyznačuje svým pečlivým přístupem k skladbám Duke Ellingtona a Billyho Strayhorna. Toto album chronologicky navazuje na Only Monk, které vyšlo také v roce 1987, a předchází More Monk (1991), dvěma dílům, která svědčí o trvalém zájmu o repertoár Theloniousa Monka. Kromě toho Steve Lacy již před touto dobou nahrál několik sólových alb nebo alb ve spolupráci: Soprano Sax (1958), Reflections: Steve Lacy Plays Thelonious Monk (1959), The Straight Horn of Steve Lacy (1960), Evidence (1962), Disposability (1966), Sortie (1966) a Epistrophy (1969). Tyto nahrávky potvrzují jeho místo v historii moderního jazzu, kde neustále zkoumá hranice mezi improvizací a věrnou interpretací. Celková délka alba je 43 minut a 51 sekund, rozdělená do osmi skladeb, přičemž Johnny Come Lately otevírá album a Smada jej uzavírá. Tato kompaktní struktura posiluje myšlenku alba jako celku, kde každá skladba plynule navazuje na další, čímž vytváří soudržný celek, který přesahuje pouhý součet jednotlivých částí. Sempre Amore se nesnaží potěšit; snaží se být autentický. Steve Lacy zde transformuje standardní skladby Ellingtona a Strayhorna do autonomní struktury, kde každá skladba funguje jako samostatná jednotka, ale je zároveň propojena s ostatními melodickou soudržností. Album lze vnímat jako manifest instrumentální redukce: méně hudebníků, větší přesnost.

Technické údaje

- Vydání: 1987 - Vydavatelství: Soul Note - Skladby: 8 (43 minut 51 sekund) - Otevírací/uzavírací skladba: Johnny Come Lately / Smada