Steve Lacy - Sortie

Steve Lacy vydal album Sortie v roce 1966 u vydavatelství GTA Records. Toto album, které se nachází mezi jeho předchozím albem Evidence (1962) a následujícím Moon (1971), klade důraz na instrumentální intimitu spíše než na orchestrální bohatost.

Sortie: Steve Lacy mezi Evidence a Moon, album se šesti skladbami, které odmítá orchestraci.

Album začíná titulní skladbou „Sortie“, která okamžitě vytváří napětí bez jakýchkoli hostů nebo orchestrace. Struktura skladby je založena na sérii krátkých, opakujících se frází, které budují atmosféru, která je zároveň střízlivá a elektrizující, jako by se umělec snažil izolovat svůj instrumentální hlas od jakéhokoli potenciálního kolektivního kontextu.

Black Elk a Helmy: Kompoziční hustota neviditelného dua.

Po této úvodní skladbě definují skladby „Black Elk“ a „Helmy“ instrumentální identitu alba svou vlastní strukturou. Tato omezenost nástrojů umožňuje Steveu Lacymu pracovat na jemných melodických variacích, kde každá nota má svůj význam. Kompoziční hustota je zde dosažena nikoli přidáváním zvukových vrstev, ale přesností hry a prostorem věnovaným tichu mezi frázemi.

Fork New York a Living T Blues: Srdce alba.

Střed alba se skládá ze skladeb „Fork New York“ a „Living T Blues“. Tyto dvě skladby odhalují čistě jazzovou harmonickou strukturu, postavenou na jednoduchých, ale dobře zpracovaných harmoniích. Minimalistická produkce zde umožňuje zdůraznit barvu sopránového saxofonu, nástroje, který dal jméno jednomu z předchozích alb tohoto interpreta.

2-Fou: zakončení ve formě manifestu

Album končí skladbou „2-Fou“, která uzavírá cestu umělce, který odmítá umělé prvky. Tato poslední skladba se nesnaží skončit klasickou, vyřešenou notou, ale spíše udržuje napětí až do konce. Struktura skladby zachovává stejnou instrumentální úspornost jako zbytek alba, což potvrzuje, že zakončení není návratem ke klidu, ale spíše aktem zvukového odporu.

Zhodnocení minimalistického alba

Steve Lacy zde vytvořil dílo, ve kterém každá skladba funguje jako nezbytný prvek celkové struktury, promyšlené s velkou pečlivostí. Progrese alba, od skladby „Sortie“ po „2-Fou“, vytváří trajektorii, která se nesnaží o tradiční harmonickou řešení, ale udržuje konstantní napětí až do poslední sekundy. Minimalistická produkce od společnosti GTA Records z roku 1966 umožňuje umělci vyhnout se jakékoli zbytečné zvukové přítomnosti; každá nota je umístěna s přesným záměrem. Toto album, které se nachází mezi alby Evidence (1962) a Moon (1971), zaujímá klíčové místo v diskografii Steve Lacyho a představuje zlom směrem k osobnějšímu a méně kolektivnímu přístupu než v předchozích letech. Závěr skladbou „2-Fou“ nepředstavuje návrat ke klidu, ale spíše akt zvukového odporu, který potvrzuje celkovou soudržnost alba, které je koncipováno jako minimalistní manifest, kde každá skladba má svou funkci v celkové architektuře díla. Sortie se prezentuje jako minimalistní manifest, kde každá skladba má svou funkci v celkové struktuře alba. Od úvodu sólovou saxofonovou melodií až po závěr skladbou „2-Fou“, přes dialogy mezi nástroji, které jsou v centru alba, Steve Lacy zde vytváří dílo, které se nesnaží ohromit složitostí, ale přesností. Toto album zůstává důležitým svědectvím jeho tvorby z 60. let, než v roce 1971 vydal album Moon a začal se ubírat jinými zvukovými směry.

Technické údaje

- Vydání: 1966 - Vydavatelství: GTA Records - Počet skladeb: 6 - Katalogové číslo: Sortie / 2-Fou