En Vogue - Born to Sing

Album Born to Sing představuje zvukový manifest, vydaný 3. dubna 1990 prostřednictvím společnosti Atlantic Records. Jeho cílem je spojit různé žánry, aniž by ztratil své kořeny v soulové hudbě. Toto první studio album skupiny, která vznikla v Oaklandu v roce 1988 po účasti na projektu FM2 téhož roku, začíná skladbou Party, která je považována za mistrovskou.

Modernistická a hybridní zvuková architektura

Tato úvodní skladba, která je číslo 1 na albu, okamžitě nastavuje modernistický styl skupiny. Nejedná se o pouhé přehrávání nebo experimentální pokusy, ale o architekturu vytvořenou dvojicí Denzila Foster a Thomase McElroye, doplněnou o příspěvky od Hughieho Prince, Dona Raye, Marvina Yance a Chucka Jackso. Tato produkce se snaží o jasnou modernitu, kombinující soft hip hop, soulovou hudbu, pop, R&B z počátku 90. let, rap a new jack swing, aby od samého začátku dosáhla vysoké komerční úrovně. Celková délka alba je 51 minut a 7 sekund.

New jack swing: základ v skladbě Hold On

Píseň Party funguje jako první bod, ze kterého tato skladba začíná. Ukazuje, jak členové skupiny, původně navržené jako trio Fosterem a McElroym před příchodem Terryho Ellise, dokáží okamžitě vytvořit soudržný vokální projev. Tato skladba není jen úvod, ale spíše prohlášení o záměru, které připravuje posluchače na poslech, který kombinuje dobře zpracované balady a skladby s středním tempem. Atmosféra je charakteristická pro jednotu, kde každý člen má možnost převzít vedení v každé skladbě. Tento koncept byl navržen producenty již během audicí v roce 1988, kdy se před nimi představilo téměř tři tisíce žen. Tato sólová nebo kolektivní úvodová skladba stanovuje tón pro album, které má propojit dědictví Suprêmes a Martha and the Vandellas s novým městským zvukem.

Unikátní přítomnost Debbie T. na albu Lies

Úspěch na singlu Hold On, prvním singlu z alba, je jasným znamením komerčního úspěchu. Tento titul se stal hitem, který se umístil v popových a R&B hitparádách, a zároveň dosáhl prvního místa v hitparádě Hot Dance Music/Club Play. Později se umístil na 5. místě ve Spojeném království, což dokazuje jeho dlouhodobou popularitu v evropských klubech. Hold On upevňuje pozici soft hip-hop soul v amerických hitparádách a představuje konkrétní důkaz, že vize Fostera a McElroye funguje na praktické úrovni. Výkon vokálního kvarteta je zde zdůrazněn jako klíčový prvek, který dokáže konkurovat popovým standardům, přičemž si zachovává autenticitu R&B, která odlišuje toto album od běžnějších produkcí té doby.

Zlatý certifikát a jeho recenze

V albu, kde je koherence vokálního projevu klíčová, je jediná vnější vliv: Lies feat. Debbie T.. Jediný titul v albu, který obsahuje spolupráci. Tato konkrétní informace strukturová analýzu projektu. Debbie T. se objevuje pouze na tomto singlu, a to jako oficiální hostka na singlu Lies. Tento titul, druhý singl z alba, také dosáhl prvního místa v hitparádě Billboard R&B a umístil se mezi prvních 40 v popových hitparádách. Jedná se o precizní technickou spolupráci, kde hostka slouží písni, a ne naopak, a respektuje strukturu, kterou navrhli producenti.

Komerční úspěch písně You Don't Have to Worry

Dynamika prodeje alba je také založena na písni You Don't Have to Worry, třetím singlu z tohoto alba. Tento titul se také dostal na první místo v hitparádě Billboard RnB, čímž posílil dominanci skupiny v této konkrétní kategorii. Je součástí série hitů, díky kterým bylo album certifikováno jako zlaté společností RIAA. Výkony zpěváků jsou opět chváleny pro jejich schopnost přecházet mezi emocionální atmosférou balad a dynamikou moderních písní. You Don't Have to Worry ilustruje tuto logiku technické dokonalosti, kdy každý titul je navržen tak, aby maximalizoval komerční úspěch, což bylo dosaženo s úspěchem, i přes drobné odchylky v zpěvu na jiných skladbách. Tímto způsobem skupina dokázala udržet vysokou kvalitu, a zároveň prozkoumávat různé aspekty nového městského zvuku.

Závěr komerčního úspěchu tohoto alba je uzavřen písní Don't Go, poslední skladbou z alba Born to Sing. Tento titul se dostal na třetí místo v hitparádě RnB, což ukazuje, že album si zachovává svou sílu i v pozdějších vydáních. Don't Go ilustruje schopnost skupiny vytvářet písně s potenciálem pro tanec, a zároveň si zachovávat charakteristický "soul" styl, který je pro ně typický. Jedná se o skladbu, která značí konec první vlny úspěchu skupiny, a naznačuje další projekty, jako je Funky Divas.

Toto album se vyznačuje svou strategickou pozicí v historii skupiny a slouží jako klíčový most mezi jejich raným dílem a jejich pozdějšími monumentálními úspěchy. Je to první studio album, které En Vogue nahráli, a samotná existence této skupiny byla navržena až poté, co se zapojily do projektu FM2 z roku 1988. Toto první diskografické období připravuje půdu pro kariéru, která dosáhne vrcholu s albem Funky Divas v roce 1992, následovaným EV3 v roce 1997, Masterpiece Theatre v roce 2000 a The Gift of Christmas v roce 2002, před novější érou, která je charakterizována albem Electric Café v roce 2018. Společnost Atlantic Records proto velmi brzy identifikovala potenciál tohoto kvarteta z Oaklandu, přičemž původní koncept trojice byl změněn na kvartet po pozdějším poslechu Terryho Ellise. Vytvoření této skupiny bylo založeno na přesné vizi: vytvořit jednotu, ve které byl každý člen kvalifikován pro vedení na jakémkoli písni, kombinující inteligenci a silné hlasy v duchu Suprêmes, ale s novým moderním přístupem. Seznam skladeb odráží tuto ambici architektonického zvuku, kde písně jsou uspořádány tak, aby maximalizovaly komerční dopad, a zároveň zkoumají širokou škálu žánrů, od jemného hip hop soul po new jack swing. Přítomnost Boogie Woogie Bugle Boy na čtvrtém místě nebo Time Goes On na osmém místě svědčí o snaze diverzifikovat tempo a atmosféru, přičemž se pohybuje mezi dobře zpracovanými baladami a písněmi s průměrným tempem. Tento hudební přístup umožnil En Vogue získat více ocenění na MTV Video Music Awards než jakýkoli jiný ženský soubor v historii této stanice, celkem sedm trofejí. Kritické hodnocení potvrzuje tento úspěch: i když některé písně, jako jsou Just Can't Stay Away a Part of Me, obdržely smíšené recenze kvůli své produkci, celé album bylo oceněno pro svou okamžititou a schopnost sloužit jako jemný protilátka proti gangsta rapu, který v té době převládal. Album je uzavřeno dvěma písněmi, které odrážejí rozmanitost hudebních možností: Party na začátku a Waitin' on You na konci. Mezi těmito body jsou některé písně, jako jsou Just Can't Stay Away a Part of Me, označovány jako neúspěšné, jak uvádí Jose F. Promis v recenzi pro AllMusic, který přesto hodnotil celé dílo jako úspěšné. Dennis Hunt z Los Angeles Times poznamenal, že některé vokální kombinace mohou být drásavé nebo disharmonické, což narušuje některé písně, i když je celkově produkce pozitivní. Daryl Easlea z BBC Music dále zdůraznil okamžitou a nakažlivou povahu alba, které vnímá jako jemnou protilátku proti gangsta rapu, který v té době převládal v USA. Kevin Westenberg, spisovatel pro časopis Spin, naopak chválil fenomenální harmonii dívek, a připomněl, že se už takto často neslyší taková dokonalá vokální provedení. Jan DeKnock z Chicago Tribune nakonec zdůraznil, že každá hlas je jasně slyšitelná, i přes výšlap a pády projektu. Tato nuancovaná, ale celkově pozitivní kritická reakce potvrzuje, že Born to Sing je skutečně albem, které zásadně mění kariéru En Vogue, přeměňující skupinu girl group na ikonickou skupinu již při svém vydání.

Technické informace

- Datum vydání: 3. dubna 1990 - Vydavatel: Atlantic Records - Počet skladeb: 12 (51 minut 7 sekund) - Úvod / závěr: Party / Waitin' on You - Hosté: Debbie T. - Předchozí album: Best Of (1970)